Dědictví: Jak probíhá dědické řízení?

Když nastane úmrtí blízké osoby, není to nikdy jednoduchá záležitost. Přirozeně je tím člověk nepříjemně zasažen, nastává u něj smutek a truchlení. Poslední rozloučení však přináší i různé formality a množství administrativy – vyřízení důchodů, vyřízení úmrtního listu nebo žádosti o pohřebné a také dědické řízení.  V následujících řádcích přinášíme základní informace, které potřebujete znát pro vypořádání dědictví.

Dědické řízení je jeden z několika druhů občanskoprávních řízení. V rámci dědického řízení se v první řadě zjišťuje, zda zesnulá osoba sepsala závěť či dědickou smlouvu a dále i to, jestli zanechala majetek nebo i dluhy. Tento proces musí proběhnout vždy, i když zesnulá osoba žádný majetek nevlastnila, ani neměla dluhy.

Dědické řízení vede notář. Jeho hlavním úkolem je zjistit kdo patří mezi pozůstalé a kdo bude dědit. Notář všechny dědice kontaktuje a oni své dědictví mohou ve stanovené lhůtě přijmout, ale i odmítnout. Poté následuje vypořádání. Notář vydá rozhodnutí o dědictví, ve kterém potvrdí nabytí dědictví včetně informace o rozdělení mezi více dědiců. Doba, po kterou dědické řízení trvá se liší podle dostupnosti podkladů a na ochotě spolupracovat jednotlivých dědiců.

V případě, že zesnulá osoba nezanechá žádný majetek, který by spadal do dědického řízení, je dědické řízení zastaveno. Stejně tak se postupuje i v případě, že se jedná o majetek malé hodnoty. Majetek malé hodnoty připadá na osobu, která se postarala o pohřeb zesnulého a tím je dědické řízení zastaveno.

První setkání s notářem

S notářem se jako první setká předvolaný člověk. Společně sepisují protokol o předběžném šetření. Notář díky tomuto setkání může snadno shromáždit všechny dostupné informace o zesnulé osobě. Člověk, který jde na setkání s notářem, by měl v ideálním případě donést následující dokumenty:

• Občanský průkaz,

• seznam potenciálních dědiců včetně data narození, případně i adresy a kontaktu,

• závěť zesnulé osoby,

• informace ohledně bankovních, spořicích a jiných účtů zesnulé osoby,

• vlastnické listiny k nemovitostem, které patřily zesnulé osobě,

• velký technický průkaz vozidla, které patřilo zesnulé osobě,

• smlouvy o půjčkách a dluzích zesnulé osoby,

• smlouvy na dodávky energií zesnulé osoby,

• doklady o výlohách na pohřeb.

Co je předmětem dědictví?

Nejčastějším typem dědictví jsou movité věci – předměty. Dále i nemovitosti – byty, domy, pozemky, ale i autorská práva. V rámci dědického řízení se zjišťuje, co zesnulý vlastnil a zda byl jediným vlastníkem, případně co měl v podílovém vlastnictví. Mezi nejčastější podílové vlastnictví patří společné jmění manželů. V takovém případě rozhoduje soud o ceně majetku ve společném jmění manželů v den smrti zesnulého. Následuje rozhodnutí, který ze společného majetku patří do dědického řízení a co patří pozůstalému manželovi nebo manželce.

Dědic má právo dědictví ve stanovené lhůtě přijmout, ale i odmítnout.

Základní pojmy

Dědictví

Dědictví jsou movité věci, nemovitosti, autorská práva, které přechází v rámci dědického řízení na dědice.

Dědické právo

Dědické právo představuje souhrn norem, které představují právo na pozůstalost nebo na její podíl.

Dědic

Zákon umožňuje, že dědicem může být fyzická i právnická osoba. Mezi dědice se může zařadit i počaté dítě. Dědicem se stává osoba, která je uvedena v závěti nebo je stanovena na základě dědické smlouvy či ze zákona.

Dědická smlouva

Dědická smlouva se řadí mezi nejsilnější tituly dědického práva. Podmínkou je, že musí být uzavřena ve formě veřejné listiny. Dědická smlouva zavazuje obě strany – zastavitele (zesnulého) i pozůstalého. V případě, že nebude sepsána ve formě veřejné listiny,  nahlíží se na ní jako na závěť.

Závěť

Závěť je oproti dědické smlouvě jednostranný dokument, který lze měnit nebo i odvolat. Zastavitel v ní určí své dědice, na které v okamžiku jeho smrti přechází jeho práva i povinnosti.

Dědění ze zákona

Dědění ze zákona nastává v případě, že nedojde k vypořádání dědictví podle dědické smlouvy nebo podle závěti. V případě, že neexistuje žádný dědic, přechází dědictví na tzv. odkazovníky. Může však nastat situace, že se v roli dědice stane stát. Stát nemá však právo dědictví odmítnout.