Syndrom vyhoření: Příznaky, rizika a jak jej řešit?

Cítíte se neustále unavení, nechce se vám do práce, ba naopak se vám vyloženě zježily vlasy jen při pomyšlení na pracovní povinnosti? A trvá tento stav už nějakou dobu bez zlepšení? Syndrom vyhoření představuje smutný trend dnešní doby, kterým si prochází mnoho lidí. Jaké jsou jeho rizika i příčiny a umíte jej rozeznat?

Co je to syndrom vyhoření a jaké jsou jeho příznaky?

Lékařská odborná společnost definuje syndrom vyhoření jako naprostou ztrátu zájmu o zaměstnání, ale i o činnosti, které vás dříve třeba i bavily. Jedná se o jakousi apatii a nezájem, ztrátu motivace i chuti do práce. V poslední fázi (které si později představíme) již nezabírají ani vyhrůžky zaměstnavatele výpovědí nebo jiný tlak. Často se ztráta zaměstnání považuje spíše za výhru, avšak syndrom vyhoření po sobě zanechá značné škody i poté.

Jednotlivé fáze a rizika vyhoření:

Syndrom nepostihne člověka ze dne na den. Naopak se projevuje postupně a dlouhodobě, takže můžeme rozlišit 4 typické fáze. Pokud si všimnete příznaků jednotlivých fází, můžete úplnému vyhoření snadno předejít změnou práce nebo třeba prostředí.

1. Fáze: Nástup do nové práce často doprovází počáteční nadšení a energie. V první fázi se tato radost z práce začne vytrácet a přichází vystřízlivění. I přesto, že jedinec podává skvělé výkony, tráví v práci mnoho času a obětuje jí energii, nepřichází dostatečné povzbuzení v podobě pochvaly, peněžního ohodnocení nebo jiné motivace a jedinec začíná procitat. Tímto se vytvoří základy pro syndrom vyhoření.
2. Fáze: Přichází čím dál více pracovních úkolů, nastupuje první stres a pocity vyčerpání. Jedinec začne například chybovat v práci, občas se projeví špatně nastavený time management, ale ještě se zdá všechno tak nějak v mezích. Stres však neodejde jen tak a výkon začne klesat.
3. Fáze: Pro třetí fázi je typická špatná koncentrace, roztěkanost nebo problémy s pamětí. Jedinec začíná být opravdu unavený a demotivovaný, do práce se netěší a nejraději by vše vzdal. Občas se frustrace projeví výbušným chováním nebo jinou napjatou situací. Zaměstnavatel si začne všímat poklesu výkonu a začne na dotyčného více tlačit, což má za následek pouze další chyby a stres. Nejpozději v této fázi byste měli začít syndrom vyhoření řešit.
4. Fáze: V poslední fázi přichází ztráta posledních zbytků sil i motivace. Vše se zhroutí jako domeček z karet, výkon klesá na nezbytné minimum, projevuje se výrazná nechuť do práce, vyčerpání a zklamání. Mohou se projevit také psychické problémy v podobě depresí a úzkostí nebo apatie. 

Tip: Pokud se v některých příznacích poznáváte, ale stále si nejste jistí, co dál, přečtěte si také náš článek 5 ukazatelů, které vám prozradí, kdy podat výpověď.

Příčiny syndromu vyhoření aneb stres vs. vyhoření

Nejčastěji syndromem vyhoření trpí lidé, kteří dlouhodobě setrvávají na stejné pracovní pozici, nemění prostředí a působí na ně chronický stres. Najdeme však i případy, kdy se objevil tento syndrom již po pár letech nebo měsících na jedné pozici. Záleží na míře stresu, odolnosti jedince a také jeho vhodných předpokladech pro výkon dané pozice.

Příčinou vyhoření tedy je dlouhodobý stres, který jedinec neřeší a snaží se jej tak nějak zvládat. Pokud však stres překoná pomyslnou hranici snesitelnosti (která se u každého z nás liší), pohár trpělivosti jednoduše přeteče.

Není však stres jako stres. Krátkodobý stres občas potká každého z nás. Do určité míry je dokonce zdravý, jelikož nás dokáže vyburcovat k lepším výkonům nebo ochránit před nebezpečím. Takže se při mírném stresu nemusíte hned bát, že vás potká syndrom vyhoření. Je opravdu důležité umět od sebe odlišit tento klasický a chronický stres.

Rozhodně také doporučujeme věnovat se psychohygieně a filtrovat míru stresu na snesitelnou a zdravou hladinu. Pomoci vám s tím může sport, meditace, pobyt v přírodě nebo zdravá strava a pitný režim.

Mezi rizikové skupiny patří učitelé, pedagogové, psychologové a další.

Jak se vyhnout syndromu vyhoření?

Nejdůležitější roli hraje prevence. Ty nejhorší rizika a projevy syndromu se vám vyhnou, pokud se budete včas dostatečně chránit. Jestliže jste však tzv. vyhořeli a víte, že psychohygiena je již na váš problém krátká, vyzkoušejte razantní změnu. Můžete se zaměřit hned na tři oblasti:

1. Změna práce
2. Změna prostředí
3. Změna návyků a životního stylu

Pracovní změna je možná ta nejdůležitější, jelikož právě kvůli stereotypní a stresové práci k celé situaci došlo. Pomocí rekvalifikačních kurzů můžete získat zcela nové vzdělání v oboru, který vás zajímá. Osvědčení o rekvalifikaci vás opravňuje vykonávat danou profesi a najít si novou práci. Věřte, že se vám brzy vrátí chuť do života i motivace.

Možná vám prospěje také změna prostředí, ať už toho pracovního nebo i v osobním životě. Můžete například vyzkoušet sehnat místo sice ve stejném oboru, ale v jiném městě, firmě nebo společnosti. Seznámíte se s novými kolegy, najdete si nové přátele a tak dále.

Odborníci také doporučují zaměřit se na každodenní rutinu a vnést do ní nádech novoty. Zkuste si vybudovat nové návyky, zaměřte se na nové koníčky, vyzkoušejte nový sport nebo se přihlaste na zajímavý kurz. Jakákoliv změna se počítá a nejlépe všechny najednou.

Které pracovní pozice patří mezi rizikové?

Některé pracovní pozice mají větší sklon k syndromu vyhoření. Většinou se jedná o povolání, kde se lidé často setkávají se stresem. Společným znakem těchto náchylnějších pozic také bývá práce s dalšími lidmi. Mezi rizikové skupiny, které často trpí vyhořením, patří:

• Manažeři a vedoucí pozice – tito lidé často odpovídají za velké týmy lidí, jsou vystavování tlaku a různým důležitým rozhodnutím.
• Učitelé a pedagogové – je známo, že si učitelé svoji práci tak trochu tahají domů, což je neustále vystavuje pracovnímu módu. Také se jedná o stresové povolání, pro které jednoduše musíte mít buňky.
• Majitelé firem a jednatelé – opět se jedná o profesi, která představuje velkou zodpovědnost.
• Psychologové – už jste někdy slyšeli, že každý psycholog by měl mít svého psychologa? Oddělit vlastní problémy a pocity od ostatních představuje těžký úkol.

Zkuste každý den věnovat alespoň pár minut sami sobě, věnujte se své psychické pohodě a pokud cítíte, že už je toho na vás dlouhodobě moc, raději se zkuste zaměřit na nějaký nový obor. Možná změnou práce předejdete mnohem závažnějším problémům.