Měli by se uchazeči o práci posuzovat podle věku, zda jsou na danou pozici příliš mladí či staří? Anebo je to diskriminace? Neochota přijmout kvalifikovaného člověka pouze kvůli jeho roku narození, je jednoznačně protiprávní. Existují výjimky, kdy to lze obhájit? Čtěte dále článek…
Diskriminace kvůli věku se nejčastěji spojuje s lidmi nad 50 let. Jedná se o fázi člověka, kdy ostatní očekávají, že jsou padesátníci již “ovlivněni” stářím – pomaleji se učí novým věcem, nedokáží pružně reagovat, mají problém s obsluhou počítače, nejnovějšími aplikacemi a technologiemi.
TIP! Ukažte zaměstnavateli, že ještě nepatříte do starého železa a přihlaste se na rekvalifikační kurz. Anebo absolvujte kurz účetnictví či online marketingu a vrhněte se do podnikání na volné noze.
Obsah
Diskriminace – nejčastější fráze v inzerátech
Z některých inzerátů na první pohled jasně vyplývá, že o starší zaměstnance nestojí. Poznáte to podle častých frází, jako jsou např.:
- “Do mladého kolektivu hledáme…”
- “Jsme mladý dynamický kolektiv a hledáme někoho na stejné vlně.”
- “Hledáme mladé uchazeče na pozice vedoucích manažerů.”
- Nabízíme práci pro mladé lidi do 35 let.”
Některé diskriminační fráze jsou napsané přímo na rovinu, některé nepřímo, tedy vyplývají z textu. V pracovním inzerátu nemusí být natvrdo napsáno, že hledají někoho mladého, ale může v něm být naznačeno, např. ve větě: “Jsme mladý dynamický kolektiv…”, že budou mít mladí lidé přednost. Zkušení personalisté spoléhají na to, že se jim na základě takové formulace starší uchazeči nebudou vůbec ozývat, anebo minimálně.
Nabízet mladý kolektiv jako benefit může naznačovat, že zaměstnavatel usuzuje, že je nižší věkový průměr ve firmě zárukou lepšího výkonu a kvalitnějších výsledků, což je předsudek mnoha firem.
Diskriminace naruby aneb hledáme uchazeče s desetiletou praxí
Také mladí zájemci o práci mohou narazit na úskalí diskriminace. Např., když je v inzerátu nebo na pracovním pohovoru zmíněno, že dávají přednost zájemcům s alespoň desetiletou praxí. Někteří náboráři se toho nebojí a napíší do textu inzerce rovnou větu: “Hledáme vedoucího prodejny staršího 25 let.” Znamená to snad, že když je vám o rok méně, nemá ani cenu odepisovat? To určitě ne.
Nejčastěji bývají mladí kandidáti či absolventi středních a vysokých škol vyloučeni požadavkem na délku praxe. Zákon má za to, že pro stanovené podmínky v pracovních inzerátech musí být rozumné (objektivní) důvody. Někdy je ale přesto složité posoudit jejich oprávněnost, popřípadě zhodnotit, zda je požadovaná délka praxe adekvátní.
Diskriminace může být i podle pohlaví. Např. někteří nadřízení pod sebou nechtějí mít ženy z důvodu případného odchodu na mateřskou dovolenou nebo na ošetřovné s dítětem. A naopak – ženský kolektiv mezi sebe nechce žádné muže.
Může zaměstnavatel chtít deset let praxe?
Požadavek na desetiletou praxi je spíše výjimečný. Ale třeba u pozic vysoce postavených vedoucích pracovníků, manažerů, ředitelů a zaměstnanců s vysokou mírou zodpovědnosti je určitá požadovaná délka praxe rozumná. Ne každá profese se dá vykonávat pouze s teoretickými znalostmi z dob studií či načerpaných informací z víkendového školení zaměstnavatele.
Na méně kvalifikované pozice, jako jsou prodavačka a uklízečka, není nutné požadovat několikaleté zkušenosti. Pozor! Nutnou délku praxe ale u některých pozic stanovují právní normy. Týká se to např. ředitelů škol.
Požadavek na plnoletost není vždy diskriminace
U práce, kde se podepisuje dohoda o odpovědnosti za svěřené věci, zboží či finanční obnos je podmínka plnoletosti opodstatněná. Stejně tak u profesí, kde se zaměstnanec běžně setkává s bezpečnostními riziky, např. je hlídač nějakého objektu apod. Prodávat alkohol a cigarety smí také jen lidé od 18 let. Jestliže se tedy v inzerátu dočtete, že požadují plnoletost, pak se nemusí jednat o diskriminaci mladších zájemců.
Jak se bránit proti jednoznačné diskriminaci?
Závěrem bychom rádi zmínili, že proti jasné diskriminaci se má smysl bránit. Výjimky na věk kandidátů existují, ale jsou spíše ojedinělé. Setkáte-li se s diskriminací věku, pohlaví, národnosti či barvy kůže, ohraďte se! V první řadě můžete zkusit argumentovat proti předsudkům potencionálního zaměstnavatele, případně personalistu upozorněte, že se dopouští diskriminace.
A na koho se můžete obrátit? Pomoc vám určitě neodmítne ani jedna zmíněná instituce – Státní úřad inspekce práce a Veřejný ochránce práv. Oba tyto úřady se případy ohledně diskriminace zabývají. Podnět k prošetření lze na jejich stránkách podat i elektronicky.
Dost časté jsou taky diskriminační nabídky práce nebo brigády,když mají zájem jen o osoby s invalidním důchodem a žádné jiné.