Pracovní cesta se podle § 42 zákoníku práce definuje jako časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnanec tedy vykonává svou práci na jiném místě avšak stále dle pokynů zaměstnavatele. Souhlas zaměstnavatele může k pracovní cestě stačí ústně, podpisem cestovního příkazu, nebo je uveden v pracovní smlouvě. Celý proces pracovní cesty vám představíme v dnešním článku.
Vyslání na pracovní cestu
Zaměstnavatel může na pracovní cestu vyslat svého zaměstnance pouze s jeho souhlasem. Pokud zaměstnanec s vysláním na pracovní cestu nesouhlasí, zaměstnavatel ho nemůže na pracovní cestu vyslat. Často je souhlas s pracovními cestami zahrnutý v pracovní smlouvě, v takovém případě zaměstnanec na pracovní cestu nastoupit musí. V případě, že by na pracovní cestu nenastoupil, jedná se o porušení pracovních povinností a může vést až ke skončení pracovního poměru.
Existují i výjimky – státní zaměstnanci podle § 45 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, mohou být na služební cestu vysláni i bez svého souhlasu. V případě, že chce zaměstnavatel vyslat na pracovní cestu státní zaměstnankyni, nebo zaměstnankyni, která má udělený souhlas s pracovními cestami uvedené ve smlouvě a je těhotná, nebo pečuje o své děti do věku 8 let (pro samoživitelky do 15 let), služební cestu mimo obvod obce svého pracoviště, nebo bydliště může absolvovat jen pokud s tím souhlasí podle § 240 zákoníku práce.
Povinnosti zaměstnavatele při vyslání zaměstnance na pracovní cestu
Mezi základní povinnosti zaměstnavatele patří:
- předem určený začátek a konec pracovní cesty;
- zajištění dopravy na pracovní cestu včetně její úhrady;
- způsob ubytování v místě pracovní cesty včetně jeho úhrady;
- uhrazení části výdajů za stravování;
- u zahraničních pracovních cest je zaměstnavatel povinen vyřídit zaměstnanci cestovní pojištění.
Pracovní cesta – stravné
Podle § 163 odst. 1 zákoníku práce náleží za každý kalendářní den pracovní cesty zaměstnanci tzv. stravné. Vyhláška upravující výši náhrad stravného náhrad se každý rok aktualizuje. Výše příspěvku se liší podle délky pracovní cesty. Příspěvek zaměstnanci v podnikatelské sféře, kterému na pracovní cestě nebylo poskytnuto jídlo je následující:
- 99 Kč – pracovní cesta v délce 5 až 12 hodin,
- 151 Kč – pracovní cesta v délce 12 až 18 hodin,
- 237 Kč – pracovní cesta v délce více než 18 hodin.
Pro zaměstnance ve státní a příspěvkové sféře se příspěvky liší:
- 99 Kč až 118 Kč – pracovní cesta v délce 5 až 12 hodin,
- 151 Kč až 182 Kč – pracovní cesta v délce 12 až 18 hodin,
- 237 Kč až 283 Kč – pracovní cesta v délce více než 18 hodin.
Podmínkou je předem určena výše příspěvku. V případě, že nebude dohodnuta předem, zaměstnavatel vyplácí příspěvek jen v té nejnižší sazbě.
V případě, že zaměstnanci bylo během pracovní cesty poskytnuto jídlo – snídaně, oběd, nebo večeře, zaměstnavatel poskytne svému zaměstnanci snížené stravné:
- 70 % stravného – pracovní cesta v délce 5 až 12 hodin,
- 35 % stravného – pracovní cesta v délce 12 až 18 hodin,
- 25 % stravného – pracovní cesta v délce více než 18 hodin.
Zaměstnanec, který během 5 až 12 hodinové pracovní cesty obdržel dvě bezplatná jídla, nebo během 12 až 18 hodinové cesty obdržel tři bezplatná jídla, nemá na stravné nárok.
Proplácení pohonných hmot během pracovní cesty
Pokud zaměstnavatel vyšle svého zaměstnance na pracovní cestu firemním automobilem musí dodržet další povinnosti. K užívání služebního automobilu musí zaměstnavatel vystavit potvrzení, které obsahuje identifikační údaje o majiteli i řidiči, informace o automobilu – typ vozidla, VIN, registrační značku, délku zapůjčení s přesnými daty a údaje o cílové destinaci. Potvrzení se vydává v případě pracovní cesty po ČR v českém jazyce, v případě, že se jedná o zahraniční cestu musí být tyto dokumenty přeložené do angličtiny. Veškeré dokumenty musí být úředně ověřené.
S používáním firemního automobilu se pojí i náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu. Cenu úhrady prokazuje zaměstnance doklady o nákupu, které jasně souvisí s pracovní cestou. Jestliže zaměstnanec cenu pohonné hmoty zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu pohonných hmot v aktuálním období.
