Pracovní doba je čas, po který je zaměstnanec povinen pro svého zaměstnavatele vykonávat pracovní činnost. Zaměstnavatel má naopak povinnost vypracovat svým zaměstnancům rozvrh pracovní doby, který se musí řídit podle § 84 zákoníku práce. Všechny důležité informace o pracovní době najdete v následujících řádcích.
Obsah
Režimy pracovní doby
Rozvržení pracovní doby se určuje podle režimu, ve kterém zaměstnanec pracuje. Zákoník práce umožňuje následující režimy pracovní doby:
-
jednosměnný – jedná se o pracovní režim, který funguje tak, že zaměstnanec pracuje pouze v jedné směně, nejčastěji stále chodí na ranní směny. Při jednosměnném režimu tedy nedochází k vzájemnému ani pravidelnému střídání zaměstnanců v různých směnách
-
dvousměnný – pracovní režim, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích
-
vícesměnný pracovní režim – v něm se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 3 nebo více směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích
-
nepřetržitý pracovní režim – v něm se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.
Určení režimu práce navazuje na určení délky týdenní pracovní doby. Standardně je délka pracovní doby nastavena následovně:
-
zaměstnanci s jednosměnným pracovním režimem – 40 hod. týdně;
-
zaměstnanci s dvousměnným pracovním režimem – 38, 75 hod. týdně;
-
zaměstnanci s vícesměnným pracovním režimem – 37, 5 hod. týdně.
Zákonná omezení v rozvrhu pracovní doby
Zaměstnavatel je povinen při tvorbě rozvrhu pracovní doby dodržovat následující zákonná omezení:
-
délka směny – při práci na hlavní pracovní poměr nesmí přesáhnout 12 hodin. U zaměstnance, který je mladší 18 let nesmí přesáhnout 8 hodin;
-
nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami – zaměstnanec na hlavní pracovní poměr musí mít odpočinek po dobu alespoň 11 hodin. Zaměstnanec, který je mladší 18 let po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích;
-
nepřetržitý odpočinek v týdnu – musí mít zaměstnanec v délce alespoň 35 hodin, u mladistvého do 18 let nesmí být méně než 48 hodin;
-
celkový rozsah práce přesčas – nesmí být v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může být nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích. Dle kolektivní smlouvy lze upravit nejdéle na 52 týdnů po sobě jdoucích;
-
délka směny zaměstnance pracujícího v noci – nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích; není-li to z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích.
Evidence pracovní doby
Mezi povinnosti zaměstnavatele patří vypracování měsíčního rozvrhu pracovní doby a seznámení s ním zaměstnance, který by ho měl mít k dispozici nejpozději dva týdny před začátkem daného období. S rozvrhem souvisí i následná evidence pracovní doby. V evidenci musí být vyznačené:
-
odpracované směny,
-
práce přesčas,
-
noční práce,
-
pracovní pohotovost.
Forma této evidence není zákonem určena, může být tedy listinná i elektronická, ale vždy z ní musí být patrné zákonem požadované údaje.
Určení režimu práce navazuje na určení délky týdenní pracovní doby.
Základní slovníček pojmů
Pracovní doba
Jedná se o čas, během kterého je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele pracovní činnost a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.
Pracovní pohotovost
Pracovní pohotovost je doba, v níž musí být zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce, která nastává v případě naléhavé potřeby. Zaměstnanec v době pracovní pohotovosti nepracuje, pouze vyčkává doma, zda bude muset do práce přijít a začít vykonávat práci. Za dobu, kdy je zaměstnanec v pracovní pohotovosti mu náleží finanční odměna, bez ohledu zda na pracoviště dorazí či nikoliv.
Práce přesčas
Jedná se o práci, kterou vykonává zaměstnanec na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu. Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci příplatek, na který mu vznikl za tuto dobu právo. Pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.
Pracovní cesta
Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance k výkonu práce mimo běžné místo pracoviště. Platí zde však podmínka souhlasu zaměstnance. Zaměstnavatel může tedy vyslat svého zaměstnance na pracovní cestu jen na základě předchozí domluvy. Za každý kalendářní den pracovní cesty náleží zaměstnanci stravné výši 120 až 142 Kč, pokud trvá pracovní cesta 5 až 12 hodin.
Přestávky v práci
Přestávkou v práci je doba, ve které zaměstnanec nepracuje, může opustit své pracoviště, ale nezapočítává se do pracovní doby. Zaměstnavatel je povinen přestávku poskytnout nejdéle po 6 hodinách práce minimálně na 30 minut. V případě, že se jedná o mladistvého s kratší pracovní dobou, má nárok na přestávku už po 4, 5 hodinách.
