Mediální prostor, internet a sociální sítě zaplavují dezinformace, hoaxy, misinformace i fake news. Vyznáte se v těchto termínech? Proč vznikají a jaký mají účel? Odpovědi nabízí dnešní článek.
Obsah
Hoax
Hoax je podvodná zpráva, která by měla vyděsit, šířit paniku a přimět k velmi unáhleným až iracionálním reakcím. Hoaxy se řadí mezi zprávy, které upozorňují na falešné nebezpečí. Velmi často jsou velmi urgentní a většinou požadují okamžité sdílení. Kromě poplašných zpráv lze za hoax považovat i různé řetězové zprávy, smyšlené petice, výzvy nebo i prosby o pomoc.
Příklad hoaxu: “Dobrý den, Facebook oznámil, že od zítra se bude za jeho používání platit 12 eur za měsíc, tato zpráva se musí rozeslat minimálně 15 kontaktům a stát vás označí přezdívkou “Gold”, takže nemusíte platit.”
Dezinformace
Úmyslně klamavé a lživé informace, které mají za úkol cíleně ovlivnit úsudek čtenáře. Šíření dezinformací má vliv na velkou část společnosti. Dezinformace mají za úkol vyvolat dojem, že jsou důvěryhodné a pravdivé. V současné době jsou dezinformace šířeny pomocí sociálních sítí a e-mailů. Dezinformace vznikají na dezinformačních webech. Takový dezinformační web se velmi často pozná podle senzačního titulku, který však často nekoresponduje s tématem článku. Dezinformační weby šíří konspirační teorie, fake news i hoaxy. Jak již bylo zmíněno dezinformace je šířena s jasným úmyslem. Mezi ty nejčastější patří:
Politické důvody
Dezinformace jsou běžnou součástí politiky. Cílené šíření dezinformací o politicích má za úkol snížit jejich šance uspět ve volbách.
Finanční důvody
Šířením dezinformací si velmi často šiřitelé zvyšují návštěvnost webu, aby zvýšili své výdělky z reklamy. Ti zkušenější dokonce vybírají od svých čtenářů i poplatky a finanční příspěvky na další “odhalování pravdy”.
Vojenské konflikty
Dezinformace byly vždy součástí vojenských a válečných konfliktů. Veškeré propagandy v době světových válek i komunistická propaganda, to byly dezinformace, které se staly součástí vlivových operací.
Příklad dezinformace: Mezi nejbizarnější dezinformace v poslední době patří určitě ty v souvislosti s pandemií koronaviru. Například jde o tvrzení, že se nemoc covid-19 šíří pomocí vysílačů 5G sítí nebo, že vakcíny obsahují mikročipy, které slouží ke sledování očkovaných.
Fake news
Fake news jsou nepravdivé zprávy, které často šíří bulvární média, která je dokonce velmi často sama tvoří. Cílem fake news může být poškození osob nebo příjem z reklamy. V minulosti se fake news nejčastěji objevovaly v bulvárním tisku. S rozmachem sociálních sítí se frekvence fake news ještě zvýšila. Od hoaxu se fake news liší tím, že je vytvářena vědomě a tím se liší od chybné nebo poplašné zprávy. Za fake news lze považovat i neúplnou zprávu. Fake news lze jednoduše poznat tak, že tvůrci nespolupracují se seriózními zdroji, manipulují s informacemi, které následně překrucují a zveličují. Fake news lze poznat podle velkých písmen v titulcích, vykřičníků i fotomontáží.
Příklad fake news: Česká média psala o Švédské novele zákona, kdy Švédi budou potřebovat k pohlavnímu styku písemný souhlas. Pravdou však bylo, že šlo o fyzický souhlas. Jedná se tedy o typické překroucení pravdy.
Fake news jsou nepravdivé zprávy. Cílem fake news může být poškození osob nebo příjem z reklamy.
Misinformace
Dalším pojmem je misinformace. Jedná se o nepravdivou, nesprávnou až zavádějící informaci, která je však chyba. Není tedy šířena úmyslně s cílem ovlivnit rozhodování čtenáře. V případě, že redaktor udělá chybu a publikuje článek s chybnou informací, kterou následně opraví, jde o misinformaci. Oprava původního chybného sdělení je právě znak misinfromace.
Příklad misinformace: Vysílání České televize se dopustilo misinformace, kdy omylem použila ve svém vysílání fotografii škod po moravském tornádu k reportáži o válce na Ukrajině. Svoji chybu Česká televize obratem vysvětlila a přiznala se k ní. V takovém případě se jedná o misinformaci a ne dezinformaci, protože byla chyba včas napravena.
Jak poznat falešnou zprávu?
V první řadě by se každý čtenář měl řídit obecným pravidlem: “důvěřuj, ale prověřuj”. Nejlépe se v pravdách a nepravdách čtenář zorientuje když si zkusí zprávu vyhledat i z jiných zdrojů. V případě, že článek své zdroje již obsahuje, není nic jednoduššího než prověřit právě je. Většina pravdivých článků má svého autora. Pokud se autor článku skrývá, je možné, že se nejedná o důvěryhodný článek. Pravdu lze poznat již z titulku. Jestliže je titulek napsaný velkými písmeny a mnoho vykřičníků, je to znak typické fake news. Článek lze prověřit i pomocí fotografie. Ověřit pravdivost snímku můžete pomocí URL adresy, kterou lze vložit do vyhledávače a tím zjistit, jestli se fotografie vztahuje pouze k uvedené události. Posledním bodem je kritické myšlení či vlastní úsudek.
